Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spojenci na celý život: Proč bychom měli bakterie považovat za své přátele

Hanno Charisius, Richard Friebe

 

Průzkum střevního ekosystému se stále ještě podobá expedici do Latinské Ameriky, na kterou se vydal v roce 1799 Alexander Humboldt. Je to průzkum světa, o němž sice víme, ale o němž toho příliš mnoho nevíme.

 

V posledních letech slýcháme stále častěji o bakteriích, které žijí v našem těle. spojenci-na-cely-zivot.jpgPro řadu lidí může být překvapivé zjištění, že dokonce byly začátkem 21. století prohlášeny za samostatný orgán! Bakterie představují asi 1,5 až 2 kg hmotnosti našeho těla a jsou považovány zejména za původce různých zdravotních problémů – od zánětu slepého střeva přes syndrom dráždivého tračníku až po deprese. Mají ale i řadu prospěšných funkcí. Jednou z hlavních je pomoc s trávením pro nás jinak nestravitelných částí potravy.

 

Problematika našeho soužití s bakteriemi mě zajímá nejen z pohledu pracovního (jak by ne, když se zabývám medicinální chemií), ale hlavně z pohledu pacienta. Už Hippokrates prohlásil, že všechny choroby začínají ve střevech. Nemyslím si, že úplně všechny, ale jsem přesvědčená, že řada problémů dnešní společnosti, počínaje potravinovými intolerancemi a konče depresemi, má spojení s naší stravou a s tím, jak jsme nebo nejsme schopni ji trávit. S velkým očekáváním jsem proto sáhla po knížce Spojenci na celý život od německých autorů Hanno Charisiuse a Richarda Friebeho, kterou u nás vydalo nakladatelství Anag v roce 2016.

 

Knížka mě moc bavila od samého začátku, a to nejen svou tematikou, ale také stylem, jakým je psaná – jednoduše, uvolněně, s řadou drobných anekdot a vtipných historek. Přesto však autoři vycházejí z odborné literatury a citují přes 200 původních prací.

 

Knížka je dělená na šest částí. V té úvodní, nazvané Mikročlověk, se seznamujeme s našimi spoluobyvatelkami – bakteriemi. S tím, kde všude je najdeme (nepřekvapivě naprosto všude!), jaká je jejich funkce a jak se do nás vlastně dostaly. V následující části Sami proti sobě se dovídáme, jak s bakteriemi bojujeme – pomocí různých léků, antibiotik a důslednou hygienou. Otázkou zůstává, do jaké míry je tento boj oprávněný a jestli si tím víc pomáháme, nebo škodíme. Na toto téma navazuje třetí oddíl, Nemoci z dezinfekce, kde je důsledně rozebírán vliv bakterií na potravinové intolerance, diabetes, obezitu, psychiku, rakovinu a další zdravotní problémy. Čtvrtá část se zabývá léčbou pomocí mikrobů. Každý určitě slyšel o probioticích a fermentovaných potravinách, v knížce jsou ale probírány i metody podstatně spornější – transplantace stolice, vědomé osidlování novorozenců porozených císařským řezem nebo personalizovaná léčba bakteriemi. Pátá část, Za vším jsou peníze, je svým způsobem varováním, že ne všemu můžeme věřit a že se z léčby bakteriemi stává milionový byznys, který ne vždy přináší pacientům úlevu. Poslední kapitola se zabývá výhledy do budoucna, protože, ruku na srdce, toho o mikrobiomu a jeho funkci stále ještě víc nevíme, než víme.

 

Co mě v knížce zaujalo

  • Mastná místa povrchu těla, například v obličeji, vykazují neporovnatelně menší pestrost různých mikroorganismů.
  • Kdo používá make-up, má na vlastní pokožce vyšší biodiverzitu než lidé, kteří vycházejí na ulici nenalíčení.
  • Poševní společenství mikroorganismů vykazuje snad nejnižší diverzitu, kterou najdeme v člověku a na jeho povrchu (kyselé pH).
  • V jednom milimetru lačníku a kyčelníku žije až sto milionů organismů – a žijí si tu jako v ráji. Je tu hojnost potravy a konkurence není příliš velká. Co nerozloží lidské enzymy, o to se postarají bakterie a jako protislužbu za plnou penzi produkují užitečné látky, například vitamin B12.
  • Tlusté střevo je pokládáno za nejhustěji obývané místo na naší planetě. Žije v něm více než 1000 druhů bakterií.
  • V jediné kapce žaludeční šťávy hovězího dobytka se nachází přibližně 10x více jednotlivých organismů, než je lidí na celé Zemi.
  • Bakteriální složení se dramaticky liší u štíhlých a obézních lidí.
  • Farmakomikrobiomika – střevní bakterie odbourávají jedy, a také léky, čímž snižují jejich účinnost (např. digoxin z náprstníku na srdeční nedostatečnost u řady lidí nepomáhá, u těch je totiž odbouráván bakterí Eubacterium lentum). Dnes známo minimálně 65 účinných látek, které mohou být odbourány nebo modifikovány střevními bakteriemi (chloramfenikol – bakterie coli mění na p-aminofenyl-2-amino-1,2-prokpandiol (napadá kostní dřeň, krvetvorbu); zonisamid (antiepileptikum) – bez střevních bakterií se nemění na svou aktivní formu; paracetamol (acetaminofen) – může zesílit své účinky a stát se nebezpečným).

 

Co se mi na knížce líbí

Zábavná forma, řada drobných anekdot, některé jsem pro vás vypsala:

- ... píše populárně vědecké knihy, je profesorem na státní univerzitě v Severní Karolíně, dříve zkoumal ekologii deštných pralesů a dnes studuje ekologii prostředí, která deštné pralesy silně připomínají, například pupku.

- Imigranti to mívají těžké. A platí to i pro bakterie, které se chtějí usídlit ve střevě. Nejprve se dostanou do mlýnice, pak se musí potopit do lázně s kyselinou, aby nakonec skončily v temném tunelu bez jakéhokoliv vzduchu, který musí sdílet s tak velkým množstvím dalších mikrobů, že si jen stěží dokážou najít nějaké místo.

- To, co prožívá normální bakterie na své pouti člověkem, zní tak trochu jako nová dobrodružství malého hobita. Cesta středem člověka je celkem 8 metrů dlouhá a velmi klikatá.

- Chloroplasty se vyskytují jen u rostlin, jinak bychom všichni byli zelení a nepotřebovali bychom střeva a žádné knihy o střevních bakteriích.

- Ve skutečnosti nikdy nejíme sami – ani v té nejosamělejší kuchyni v temné noci. Vždy jsou při tom neviditelní spolubydlící v našich střevech. Pomáhají nám zpracovávat přijatou potravu, bez nich bychom museli víc jíst.

 

Co se mi na knížce nelíbí

Nemám moc, co bych vytkla. Snad jen to, že některé kapitoly jsou až příliš podrobné a přinášejí informace z příliš mnoha studií, takže působí trochu těžkopádně a zdlouhavě. Místy bych ubrala cizích pojmů, např. sparring partner, trigger, atd.

 

Závěrem

Osobně se mi knížka moc líbila, jak svým obsahem, tak zábavnou a čtivou formou. Myslím, že si v ní najde své každý, ať už úplný laik, nebo ten, kdo už o mikrobiomu něco ví.

 

Nakladatelství Anag, 2016

První vydání v Německu 2014

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář